PERSONIFIKACE A KOSMICKÝ HUMOR
Personifikace se hojně používala i v alchymii. “Oheň a Voda”. Symbol z alchymie - spojování protikladů. Snažila jsem si představit, jak to mohli myslet. Jak to asi funguje v nejmenších vlásečnicích našich těl. Jde o to, že nás pohání spalování ve vodním prostředí! Obr. č. 2
Jak se dělá personifikace? Jde to celkem snadno. U „Rozpočtu“ nebo účetnictví jde o jakousi v čase zastavenou hereckou nebo spíš pantomimickou akci. Dá se vyjít z postojů a grimas. Jsou i fantastičtější náměty, jako můj „Jedouš Moralista“, jedna z postav na rytině „Šíleně hladové odpoledne“(je vlevo dole). Prostě je tak odporný a jedovatý, že toho nikdo nesežere. Zato masochisté, jako prstové figurky se zde ke konzumaci sami nabízejí. Je tu i hrdina s vidličkou. Když už se namáhá, tak z toho chce také něco mít! Obr. č. 3
Velkým světovým pojmem jsou „Hladoví duchové“. Je to fenomén budhismu, setkala jsem se s nimi i v tibetské knize mrtvých. Nove, moderně zobrazené je najdete jako podivná stvoření s velkým břichem a úplně malým sosáčkem, ve filmu „Žlutá ponorka“ od Beatles. Nikdy nemají dost. Symbolizují totální nenasytnost. Ale pozor, to není žádná fantazie, jsou tu a jsou velmi reální. Jen je na první pohled nerozeznáte od ostatních. Tuhle metaforu bychom si měli pamatovat. A možná jsou něčím víc nežli metaforou!
Také jsem se už dávno poohlédla po řecké mytologii, kde se to personifikacemi vyloženě hemží. Mezi postavami z nižšího pantheonu najdete i Pomluvu.
Obr. č. 4
Udělala jsem rytinu „Představivost“. Už dlouho si všímám, že představy nám tak nějak plují před očima, někde tak 20-30 cm před hlavou. První, co si spousta výtvarníků nakreslí, jsou malé obrázky do 10 x 10 cm – to je ta původní velikost. Takové malé obrázky se občas i vystaví. Viděla jsem je u Henry Moora, u Jana Zrzavého i u dalších. Sama si je kreslím. Tak to chodí, že představy si promítáme kamsi před sebe, ne za sebe nebo dovnitř těla. Asi jsem dost nezdůraznila, že jde o princip lidské představivosti a v katalogu mi to tak trochu povýšili na božskou představivost. Přiznám se, že mne to zaskočilo, tu božskou bych si představila daleko honosněji, ale kdo ví. Obr.č. 5
Uměla bych se vůbec zhostit nějakého námětu, který patří do té až božské sféry? Napadl mne „Kosmický Humor“. Jedná se snad o paradoxnost světa, o osudovou škodolibost, že si člověk naběhne svou neznalostí věci, když se plácá po hrudi a myslí si, že to ví líp nežli ostatní! A to ho může stát i místo, nebo spustí trapas a přede všemi se projeví jako naprostý idiot. Vlastně jde o realitou poskytnuté školení, které když přijmete a pochopíte, tak to třeba příště vyjde lépe. Božsky prospěšné! Ze zkušenosti mám pocit, že je za tím víc nežli strohá realita, že v tom jsou synchronicity, protože načasování bývá přímo mistrovské, že je za tím něco božsky tajemného! Když ho dobře ztvárním, tak mi třeba pomůže. Jako maskot, jako … Ale pozor na něj, dostane vás, jen to fikne! Obr. č. 6
„Kosmický Humor“
Jak udělat personifikaci těch sil, které člověka kopnou do zadku, když si naběhne? A přitom si myslím, že nás má rád. Láskyplně pozoruje, jak si nabíháme a škodolibě se směje, jak nás to žere. Těší ho, když se poučíme.
Kosmický humor je spojencem těch, kteří procházejí tvůrčím procesem, s nadhledem, naučí se rozpoznávat svoje talenty a přednosti, pochopí, kde je jejich místo. Mívají dokonce zdánlivě nedosažitelné vize, a přesto k jejich realizaci často najdou cestu. Nejen pro sebe. Ale pozor, neženou se za falešnými přeludy, nacházejí nové, dříve netušené možnosti. Odhalí nástrahy v podobě pastí a neupíší se ďáblu peněz.
Můj Kosmický Humor má víc očí, ale mělo by jich být nekonečně mnoho. Je tam i průhled do vesmíru s kometou, která může hrozit katastrofou, světlo vědomí – samo si to řeklo o symbol kosmického vědomí! Původně jsem tam chtěla udělat slunce, ale nakonec je ve středu něčeho, co se vzdáleně podobá labyrintu, oční zornička, prostě to tak vyšlo. Tak si o to řekl. Je tam temnota a spousta dalšího. Na té temnější, vážnější straně je lev, sova a sup. Ti sežerou vaši mršinu, až umřete hrůzou nebo až vás skolí stresy!
On je MY, dýchá s námi, zraje s námi a nějaké člověčí ambice jsou z jeho pohledu… No možná si říká: „Ti si krásně nabíhají!“ Miliardy příběhů a asi i ta možnost tahat za nitky?! Třeba čeká, až všechny jeho součásti zmoudří, naiva? Obávám se, že naiva jsem já, že on má čas čekat. Ví proč a rozhodně to nedělá se založenýma rukama! Vlastně je nejen MY, jsou v něm uloženy zkušenosti života vůbec, nejen lidského, ale ty jsou uloženy i v každém z nás. Každý z nás se k nim může dostat, jenže první, na co narazíte, když vstoupíte do tohoto “podsvětí“, do podvědomí, jsou zasunutá traumata - vaše a vašeho rodu, a možná i nějaká další. Tito zazdění kostlivci budou deformovat váš pohled na svět (to dělají, i když o nich nevíte), a budou to dělat tak dlouho, dokud je nevytáhnete na světlo a tím se jich zbavíte. Pak ještě budete potřebovat spoustu další odvahy na to, abyste se dokázali bez nich obejít, a dokázali změnit své chování. Kosmický Humor - tahle síla, kterou jsem se tu snažila zobrazit, nás vede k lidskému zrání a snad i k souznění s planetou. Dává nám šanci. Bylo by škoda ji nevyužít.
Ale pozor, jsou i síly, které se velice snaží nás zničit. Obr. č. 4 "Pomluva"
