Umění jako komunikace?

Je to velmi samozřejmé. Tohle je jedna z těch až banálních úvah, co vám všichni řeknou, že už to dávno věděli, ale přece jen je dobré si to zasadit do souvislostí a podívat se, co dalšího se z toho ještě vyklube. Co si uměním sdělujeme? Svůj dojem ze světa, jak se cítíme, co prožíváme, jak vidíme přírodu i společnost. Také jsou tu vzpomínky na minulost a proměna postojů k minulosti. Vize budoucnosti a nové technické možnosti dodávají nové tvarosloví. Hledá se, co by nejlépe vyjádřilo novou dobu, proměnu vztahů k sobě, k lidem i k přírodě. Začleňujeme nové poznatky, nové technologie. Pomocí našeho prožívání zapojujeme do hry náš vnitřní svět.

Vytváření kultury je složitý proces. Prožíváme tvoření, i když ani nevíme, kam nás to táhne. Tvůrčí proces v nás funguje jako program. Je to náš nástroj i zdroj prožitků z úspěchů i neúspěchů. A protože umění umožňuje komunikaci ve více vrstvách současně. Umí nás naladit do smutku ze ztrát i radostí z úspěchů. Umí probudit naši bojovnou stránku, umí nás vzít do snových světů. Umí naladit diváky v sále divadel, umí sladit posluchače na koncertě i u rádia. Takováto komunikace je sdělováním i sdílením. Komunikace sama o sobě předpokládá uspořádanost – obrazů, tónů i vět. Lepší uspořádanost lépe sděluje. Přitom jednoduchá pointa je víc, nežli klubko zašmodrchaných vzkazů. Je i zrcadlem, radí jak na vztahy, a proměňuje je! Sledujeme příběhy a učíme se, jak fungují vztahy jiných lidí, vidíme, co je možné udělat. Co se nevyplácí, co bychom se měli naučit. Jsou tu i bláznivosti pro pobavení, někdy i nadhled.

Potřebujeme takovou komunikaci? Užíváme si jí, objevujeme nové a nové prostředky sdělování. Tahle komunikace se netýká jen umění. Utváří kulturu. Utváří a postupně proměňuje společnost. Proměňuje i Zemi. Není to přímá cesta! Někdy to vypadá, že sotva se vyhrabeme z jednoho průšvihu, tak si způsobíme další, ještě větší. Jak moc jsme propojeni? Vytváříme Superorganismus? Pokud ano, tak co vše do něj patří?

Prožíváme tvoření, i když nevíme, kam nás to táhne. Tušíme to alespoň? Něco se předpokládat dá, ale bylo tu mnoho utopií, a jejich uskutečňování vedlo k mnohým průšvihům, už není čas znova padat do průserů. Umění vytváří představy a motivace, je to důležitá oblast snění lidstva. Tady se odehrává velká část vytváření záměrů. Také se jeho prostřednictvím můžeme vyrovnat se zazděnými traumaty, vytáhnout je na světlo. Když to dobře uděláte, ztratí svou moc. Zbavte se svých zazděných kostlivců a nechte se vést múzami. Věřím, že nás intuice dovede, tam kam má a že to přinese i vyzrálou rovnováhu.

Musíme porozumět sami sobě! Nejzajímavější (ale zatraceně na bednu) je, co dělá tvůrčí proces s našimi city a jak podléháme lidem uvízlým v bludných kruzích svých traumat. Čili co dělá nerovnováha v citech.

Na modelu tvůrčího procesu se dá základ vysvětlit a možná i to, jak se ovládá dav, a stanovují falešné cíle.

Umění všeobecně dokážou sjednocovat kulturní rámec doby, vytvářet estetickou normu. Ta pak umožní vykrystalizovat něčemu novému, něčemu, co vychází z nových poznatků, z nového cítění doby. Mám důvod se domnívat, že v tomto případě je tu ještě něco dalšího, co čeká na umělecké zpracování. Že totiž už dokážeme zmapovat vnitřní svět! Právě to pak umožní lépe pochopit sebe sama a své chování. Nenechat se vláčet splašenými emocemi, ani nepropadat depresím. Přestat si kompenzovat nedostatky v citové oblasti mamonem. Jenže nemůžeme očekávat, že nás umění vyléčí. Nemůžeme sice očekávat, že zbavení se zazděných traumat uskutečníme z celospolečenské roviny, ale přece jen odtud mohou přijít motivace a spousta poznání. Tady se dá pracovat se záměrem. Objevit ještě více souvislostí.

Je tu nějaký nástroj umožňující propojení vnitřních světů lidí a vnějšího světa celospolečenských kulturních sdělení? Nejspíš stačí to, že jazyk snů a umění se podobají. A samozřejmě také to, že život vytváří soběpodobné vrstvy, které spolu rezonují. A programová struktura tvůrčího procesu vše sjednocuje. Takže tady máme to hledané propojení do super organismu jako na dlani. Zatím je to sice málo uspořádané klubko zacuchaných vzkazů, ale už se to pomalu líhne. Nejde jen o umění, jde i o vědu! Nové objevy inspirují uměleckou sféru a také ji zásobují novými technickými možnostmi. Zatím je těžké to dokázat, ale cítím, jak tím vzniká i nová duchovnost. Je to vynikající komunikační kanál propojující vše navzájem. Nebylo by dobré z toho dělat náboženství! Náboženství je hodně o rituálech, pokud já mám nějaké rituály, tak to je časté sledování dokumentárních filmů o přírodě, o vědě a o kultuře vůbec. Mnohem víc mne dokáže dojmout úžas z poznání nežli hrůzy a nebezpečí. Když je to krásně natočeno a je k tomu skvělá hudba, tak dostaneme dokonalé propojení vědy a umění do duchovního celku. Tomu náboženství nemůže konkurovat. A dá se říci, že vzdělaní lidé z Evropy právě k tomuhle dnes postupně docházejí, slyšela jsem to od přátel z různých zemí.