Proč si myslím, že je důležité o tomhle všem přemýšlet a psát?

27.06.2020 16:15

V současnosti jako lidstvo vedeme ohromnou bitvu o pochopení sebe sama a nezničení se. Zkoumání přírody a zkoumání vnitřních světů lidí může pomoci. Potřebujeme si uvědomit, jak to funguje, jaká jsou v tom tajemství. Komunikace je také důležité téma. Každý problém, který se objeví, je pro někoho dalšího výzvou. Důležité jsou i další motivace - jde nejen o reflexi světa, ale i o vytváření představ, jak využít poslední objevy k dalšímu směřování. 

V komunikaci nejde jen o myšlenky. Je tu výměna a spolupráce, dochází ke vzniku nového, ke uspořádávání hmotných i nehmotných struktur. Uspořádávají se stavby i knihy! Z úhlu tohoto pohledu je umění komunikací, která zahrnuje a zprostředkovává nejen myšlenky, ale i prožitky a požitky. Dokonce bez prožitků a požitků to není umění. Umožňuje komunikovat i napříč časem, zanechat zprávu, anebo si ji přečíst. A nesmíme zapomenout ani na nejvíce využívaná umění, komunikující s našimi chuťovými buňkami a dokonce i se zažíváním, jsou to umění kuchařské a umění pekařské!

Vícevrstvá sdělení poskytující propojení někdy velmi mnoha vrstev. Jako autorka si myslím, že je fajn, když to má i složitější nežli mravenčí myšlenku! Ale moje chuťové buňky na tom netrvají!

Tahle zpráva je zprávou o stavu proměny. Procházíme totiž velkou proměnou v podstatě všeho. Nastává i velká proměna myšlení. Mění se základní přístupy. Už ne od hmoty a jejích vlastností, ale od procesů a jimi utvářených programových celků. Vím, že současní studenti na to dobře slyší. Mládež, která si umí najít pohádku na počítači dřív, nežli se naučí číst, si instinktivně uvědomuje existenci programů. Velikou roli v tom hraje uspořádávání. Funguje u hmotných i nehmotných struktur, jako je například stavebnictví a architektura, na jedné straně, a jazyk a jeho gramatika na straně druhé. Na tom všem a ještě na dalších věcech se pracuje pomocí estetického cítění. Domnívám se, že estetické cítění je naším smyslem pro uspořádávání. Patří do něj ovšem ještě matematika a gramatika, to vše se váže k různým druhům umění a nejen k umění. Vše se podílí na naší vzájemné komunikaci. Bez uspořádávání není jen komunikace, ale asi vůbec nic z našeho světa. 

Průsečíky všech mých zkušeností se prolínají právě tady! A musela jsem si přečíst knihu Lewise Thomase "Buňka, medusa a já", aby mi to došlo.

To, co utváří vyšší organizovanou vrstvu (a dost možná to nemusí být fyzicky ohraničený organismus), je komunikace. Utváření ekosystémů a lidských společenství mají něco společného. Vyšší přírodní celek si přímo říká o smysl pro uspořádávání. Ten je třeba při každé komunikaci. Komunikace vytváří komunity a ty dokonce mají orgány! Na komunální i na vyšších úrovních.

To, co vytváří superorganismus je vzájemná komunikace! Komunikace koordinuje spolupráci a zprostředkovává výměny, načasování, uspořádává vztahy! Ty vazby a vztahy spouštějí procesy. Procesy jsou vázané do programových celků, jako je třeba i tvůrčí proces. Ale nejen ten! Hlavně je tu DNA! A možná i ta kvantová úroveň - ale to nejsem sto pochopit.

To, že tvoříme superorganismus, se už konečně dostává víc a víc do popularizace vědy! Jsem moc ráda, že už jsem to viděla v dokumentu o mozku v televizi. A v dalším dokumentu! Velmi seriózně a přesvědčivě. Že by se tento postřeh ujal a rozvinul? Určitě je v tom i Thomasova zásluha - jeho kniha vznikala postupně během 70. let 20. století! Zdá se, že jeho myšlenky uzrály. Jedná se o součást té velké proměny, která se postupně uskutečňuje? Doufejme, že ano. Vysoce umělecky zpracované dokumenty o přírodě už ukazují novou cestu. Oficiální výtvarná scéna je zatím plná spíše opaku - je tu mnoho civilizačních a existenčních konfliktů. Únavy z bojů o nadvládu peníze a moc, depresí z osamění. Ale pozor! To, že se valí špína a skuhrání ven z vnitřních světů je dobře! Jen je třeba to zpracovat a očistit se! Bylo by velmi nešťastné vše znovu zamést pod koberec! Když se dostanete do vnitřního světa, tak první, co tam potkáte, jsou právě tyhle problémy, říkám jim zazdění kostlivci. Neseme si paměť rodů z dob dávno minulých, všechny velké potíže.