Vyhledávání


Kontakt

ak. mal. Jaroslava Votrubová

+420.728496085

E-mail: votrubova.j@gmail.com

„Ve jménu jednoho boha - nejen třicetiletá válka!“

Obrázek k výročí 30leté války! Hrůza a bolest, beznaděj! Roztrhané vztahy, pukající srdce, smrt a morové rány. Hroby předků svazují. Stále stejně si lidé berou boha jako své rukojmí, k ospravedlnění svých krutostí. Mrtví na obou stranách, mrtví na čtyřech stranách ve víře v jednoho boha! Mám katolické i protestantské předky. Ten konflikt je i ve mně! Cítím, že můj bůh má důvod být ateista.

 

Moje obrázky jsou velmi často ilustrací snových představ. Některá snová podobenství je velmi nesnadné staticky zobrazit, anebo jsem se k tomu ještě nedostala. Proto tu někdy najdete  jen texty.

Sen o řízkách. Byla jsem dívka a začala jsem tančit divoký tanec ve vřavě světa. Dlouhý tanec unaví. Unavených bylo mnoho, a tak jsme se nechali masírovat. Masírovaly mne dvě velké palice, zpočátku velmi jemně a bylo to příjemné. Potom se tlak začal zvětšovat – až když mne začali solit, tak jsem si uvědomila, že jsem připravovaná jako řízek. Obalit jsem se nenechala, skočila jsem ze stolu, padala do ohromné hloubky. Dopadla jsem v pořádku na všechny čtyři. Dole vládla všeobecná bitva proti útlaku všeho druhu – proti masírování, naklepávání, solení a obalování. Zapojila jsem se do boje. Bila jsem se jako pohádková hrdinka z akčního filmu. Časem mne to unavilo, bylo to velmi jednotvárné. Bez konce. Hudba navodila velké bubnování. Sedím a bubnuji a jak tak bubnuji, koukám, že masíruji jiného řízka. Už neosolím, to uvědomění si situace mne zastavilo, energie byla ta tam. Jsem v tom až po uši. Okolo mne jdou průvody s transparenty. Tady není prostor na nic jiného!

               Šla jsem nabrat energii. Kam jinam, nežli do sopky! Sedím u kráteru, pozoruji otevřené nitro Země. Energie se rychle doplnila a já najednou byla lokomotiva, ženoucí se nocí, tmou, možná vesmírem, velikou rychlostí kupředu. Chvíli jsem byla tím celkem, pak jeho velmi namáhanou malou součástkou. Dostala jsem strach, že na to nejsem dimenzovaná, že nevydržím. A tak mne to hned přezkoušelo. Ale jak! Nastala divoká jízda na tygru. Držela jsem se jeho hřbetu a uháněli jsme jako o závod dál nocí kupředu. Nespadla jsem. Náhle se tygr změnil v ohnivou plynovou kouli a zmizel za obzorem. Dopadla jsem na nohy a zůstala stát. Energie mi vydržela ještě několik dní. Zkoušku jsem ustála.

               Asi se budu muset zamyslet jak to se mnou vlastně je. Nechávám se masírovat školským systémem, abych posléze masírovala a osolovala studenty? A nejen to, politika, boj o pozice a jejich udržování je něco jiného, nežli sledování vývoje, který se žene jako supící lokomotiva neprobádanou temnotou. Být součástí této špice, která rozevírá prostor do jiných dimenzí! Jen se nebát, že na to nemám, pak mi nic nezabrání být jeho součástkou.

               Ani mytologie, ani pohádka. Vždy mne překvapí, že se lze takhle jednoduše vyjádřit k filosofii života!