Vyhledávání


Kontakt

ak. mal. Jaroslava Votrubová

+420.728496085

E-mail: votrubova.j@gmail.com

Fotogalerie: Tvůrčí proces

Fotogalerie: Tvůrčí proces II

Anketa

Jsou neúspěchy a odkládání součástí tvůrčího procesu? Měly by mít své místo v jeho zobrazení?

Celkový počet hlasů: 0

Tvůrčí proces jako živý program v nás

Grafická mapa komplexu vztahů během tvoření a jak jsem k tomu došla.

Vycházím z praxe – jak to chodí u designerů, architektů, vynálezců a nejenom! Také u malých dětí, když se učí objevovat svět!  I zvířata se musí učit!! Už dlouho se ví, že to má stejné schéma, že jde o proces, kde se střídají oddělitelné fáze. Jde o čtyři nebo pět fází, v každém případě delší časové prožitkové úseky jsou čtyři:

1/ Motivace: snění, inspirace, vyvolání potřeby. Přichází spontánně nebo zvenčí. Různé představy, sbírání informací, nevykrystalizované předpoklady čehosi. Je mnoho možností, ale která je ta pravá? První část procesu je tedy vytvoření záměru. Kdo umí snít, ví, že bez uvolnění to nejde.

2/ Inkubace. Nestačí jen pomyslet a už je hotovo. Nevíte jak do toho, jak to udělat co nejlépe, která z nabízejících se možností, je ta nejlepší? Druhá fáze je krizí. Vzrůstá napětí, věc není rozhodnutá. Stále to není ono. Představy potřebují uzrát, šikovnost se musí natrénovat, najít správný grif. Je to tajemná část procesu, většinou velice skrytá.

3/ Nápad - lze ho brát jako samostatnou fázi, ale je spíše bránou, která otevře cestu aktivitě, zahájí realizaci. Pokud je celek rozdělitelný na více vrstev, lze je řešit postupně, v několika krocích. Realizace – boj a úsilí, práce na uskutečnění záměru, je třetí fází procesu.

4/ Uskutečněním záměru vstupujeme do čtvrté fáze. Nastala proměna, máme hotovo. Ještě je třeba věc posoudit, vyhodnotit výsledek. U zavázané tkaničky to máme jednoduché, ta buď vydrží, nebo se rozváže, zašmodrchá, prostě, je to na ní snadno vidět. Poučit se z výsledku složitějších tvoření je mnohem obtížnější, ale vyplatí se to. Pokud šlo o část většího celku, tak vám to pomůže určit další směřování. Nejlepší je znovu se vrátit až k imaginacím a, porovnat výsledek s původní představou.

Každá z fází tvůrčího procesu je zároveň prožitkovou oblastí, která se řídí svou vlastní logikou. To, že jsme se v ní ocitli, nás specifickým způsobem naladí…

Naladění na patřičnou notu nám pomáhá citově zarezonovat a vžít se, propojit se v tvůrčí spolupráci. Empaticky prožívat filmy, a umění vůbec.

Stavím tvůrčí proces jako relativně jednoduchou programovou strukturu. (Ještě jednodušší je automatická pračka, na tom si to každý dokáže představit. Proces praní se skládá z různých fází, které programátor postupně zapíná, mění teplotu, mění rytmus.)

Začala jsem s uspořádáním do tvaru stolní hry (celý návod najdete na konci knihy). Základem je spirála a cíl je v jejím středu. Hraje se se stejnými figurkami  a kostkou jako "Člověče nezlob se".

Toto uspořádání si samo řeklo o přidání dalších kvalitativně odlišných polí:

V plánu hry jsou také tři pasti. První past "útěk do snu". Tam, kde se lidé utíkají k neuskutečnitelným snům, hrají roli hluboké vnitřní vlivy. Figurka ve hře, pokud skončí v pasti, což se může stát každému, jde znovu na start, začíná řešit něco jiného. V životě to ale může být i jinak. Některé sny vůbec nejsou uskutečnitelné! Jiné ano, ale …. Až budu velký, stanu se …

Když úspěšně projdeme první fází, dostaneme se do druhé. Postupně narůstá napětí a my nevíme, jak na to. A zatím se někde hluboko v nás formují možnosti, hledá se východisko. Narůstá-li zájem uskutečnit, narůstá i napětí, zůstává statické, stejně jako muzika ilustrující takovéto stavy. Kompozice soustředěná do svého středu, plná napětí, skoro bez pohybu. Jako tlak před bouřkou.

Nápad startuje boj a úsilí, zkusíme to a možná mnohokrát s mnoha různými nápady. Nápad je jako otevřený kanál, kam se tato energie vpustí, kde odvede svou práci. Může jít o nový tvar, novou technologii, tisíce nejrůznějších nových počinů. Patří sem i najít si své místo mezi lidmi, tak jak jsme si ho vysnili, navázat a vytvořit správné partnerské vztahy a mnoho dalšího. Člověk jako by současně řešil spoustu různých vrstev, vzdělání, zaměstnání, rodinné vztahy. V něčem uspěje bez potíží a něco se třeba nikdy nepodaří. Proto má každý ve hře čtyři figurky, čtyři oblasti rozvoje. Třetí fáze je realizací nápadu, bitvou za jeho uskutečnění. Je plná konfliktů. Hudba vyjadřující tuto náladu bude dynamická, plná napětí a zvratů, kompozice obrazů také, prudké kontrasty velký pohyb a napětí.

Někdy se stane, že nápad nepřijde, není řešení. Nebo není odvaha. Figurka skončí v druhé z pastí.

Také tam, kde sice nápad přišel, někdy spousta nápadů, ale problém nemá průchodné řešení, se dostáváme do druhé z pastí. Bojovali, ale neuspěli, šance na vítězství zmizela v nenávratnu. Válka, beznaděj, peklo. Zdá se, že někteří lidé jsou stále jakoby uvízlí v této pasti. Buď bojují a projevují veliké úsilí, nebo upadnou do deprese. Jakoby neznali jinou polohu a neuměli se uvolnit. Jiný zase odmítá jakýkoliv boj, protože vše je marné a nic nemá smysl. Cítí se jako nahý v trní a dělá „mrtvého brouka“. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ říkají takoví lidé.

Hudba umí vyjádřit všechno, i to velké vítězství, když už se povedlo a konečně se dílo završilo. Velké dynamické uvolnění, jako gejzír, jako extázi. Radost ze slunce po bouři, tak nějak to je. A také úžas z nového pohledu na svět, nových objevů, to uvědomění si, co všechno znamená nový objev, nová možnost.

Třetí past je touhou po věčném setrvání v oslavách, v radostech. Nic už nehledat, nic nezkoušet, jen si užívat. "Zlatá klec". Tak trochu je to touha téhle doby naočkovávána reklamami o bezstarostném životě, kde za vás vše vyřeší pojišťovna nebo nové auto nebo mobilní telefon…. Je to jako v Bruegelovi Zemi peciválů. Jenže život jde dál a nic nedělat znamená přestat se vyvíjet – tedy zastavit proces proměny.

Právě existence pastí, jejich působení a vlastní zážitek, jak se zbavit hluboce zazděného traumatu mne postupně dovedly k dalším trochu složitějším schématům a k dalším propojení nejen s psychologií.

Jako bonus ještě designerský poučný příklad. Výrobek realizovaný novou technologií, z nového materiálu a nově pojatý může snadno dosáhnout dříve absurdních cílů!

Kdysi, je to hodně dávno, jsem v televizi v jednom soutěžním pořadu viděla předvádět různé nesmyslné patenty z přelomu 19. století. Také tam ukazovali dva patentované nočníky:

Cestovní - s uchem uvnitř. Nočník je skladný, ucho nepřekáží!

Pod postel - s mnoha uchy okolo. Ať uživatel sáhne kamkoliv, vždy nahmátne nějaké to ucho!

Po mnoha letech, když se mi narodilo první dítě, přivezli dědeček s babičkou, tuším, že z Drážďan, takový prima nočník, který oba tyto požadavky dokonale splňoval. Viz vyobrazení. Jak snadné!

Jiná technologie, jiný způsob uvažování nebo jiný pohled na věc, jiné seřazení skutečností, dovede něco úplně nového, něco nepředvídatelného.

splňoval. Viz vyobrazení. Jak snadné!

Jiná technologie, jiný způsob uvažování nebo jiný pohled na věc, jiné seřazení skutečností, dovede něco úplně nového, něco nepředvídatelného.

Život tvoří více soběpodobných vrstev, které spolu rezonují. Také tvoření se odehrává v mnoha vrstvách. Malinké záměry vedou k malým proměnám, jsou i obrovské úkoly, které připravuje a na kterých pracuje mnoho lidí. Tvoří kolektivně, skupinová motivace, skupinové naladění. Na dalších dvou obrázcích jsem se snažila tu kolektivní práci a s ní prolínání v malém a ve velkém schematicky znázornit. Modrá je imaginací, temně fialová, až černá je inkubace, červená realizace a žlutá je čtvrtou fází procesu – zhodnocením. Na prvním obrázku je pozitivné se vyvíjející tvořivá historie, asi jako stavba velkého mostu. Druhý obrázek naznačuje katastrofický válečný stav, kdy musí zabrat mnoho subjektů, aly odvrátilo pád do katastrofy.

Není úplně fér považovat za tvůrce jen ty, kdo pracují především na svém písečku. Ale, bez nich by to nešlo, protože otevírají nové cesty. Ryze autorské tvoření je velmi zvláštní, obzvláště, když přichází z instinktivních hlubin. V knize popisuji mnohé sny, které mne dovedly k obrazům i k schématům tvoření.

Tvůrčí proces lze velice dobře pozorovat v dějinách umění, velmi zřejmý je rozvoj stavebních postupů od pravěku. Vývoj jedince se svým způsobem podobá vývoji společnosti. Lze dohledat i mnohé důvody ke stagnaci, k tomu, že se vývoj zastaví, nebo zpomalí. Lze si i představit, že když něco řešíte, tak si vzpomenete na své předchozí zkušenosti s tvorbou podobných věcí. Takže nálady se prolínají a střídají a postoj k životu mění v závislosti nejen na vaší úspěšnosti. Vyvíjí se celá společnost. Různé společnosti se vyvíjejí různými směry a různě rychle. Některé směry vývoje si sami zavírají cestu. Kdy a čím se vývoj stává stabilním? Vynořilo se velké množství dalších otázek. Na některé z nich se snažím najít odpověď ve své knize.

 

Celá e-kniha zdarma k stažení: 

Tvůrčí proces jako živý program v nás.pdf (3,1 MB)

Tento text je v nízkém rozlišení pro čtení na obrazovce. 

Součástí knihy je hra "Labyrinty osudů", zde je hrací plán k vytištění.

Hra na A3.JPG (2,2 MB)

Z dalších textů: Paradigma a reverzní figury 

(motivace pro dnešní tvoření)

Asi každý zná obrázek optického klamu, kdy buď vidíte dva profily, nebo pohár. Je to jedna z podob „reverzních figur“. Podobně, i když ne ve smyslu optického jevu může působit dnešní proměna vnímání světa.

Zabývala jsem se tím už i proto, že v dějinách umění učím proměny paradigmatu. (viz slovník cizích slov: Paradigma je světový názor vytvářející rámec pro náš postoj a ovlivňující náš přístup ke všemu,… Význam slova paradigma = tento příběh mi nedá zapomenout.)

Fyzikové docházejí k tomu, že prazáklad hmoty tvoří spíš software a že je třeba vidět tu stránku světa, která zachycuje zákonitosti procesů. Výborné články popularizace vědy naleznete zde: VĚDA: Kacířství hmoty - Neviditelný pes - Lidovky.cz

neviditelnypes.lidovky.cz/veda-kacirstvi-hmoty...-/p_veda.aspx?c...veda...

VĚDAKacířství hmoty. 30.12.2006. Když jsem psal úvahu o lidských představách hmoty, netušil jsem, že tím odhalím určitou formu víry. Víry, která ... Ivo Vašíček ..

Najdete tam i článek o tom, že náhoda neexistuje. Člověk má dojem, že se pohybuje v duchovním poli! V každém případě to otočení od vnímání hmoty jako hardwaru, k primárnímu vnímání programových zákonitostí – zákonitostí uspořádávání = software, které teprve utváří hmotu, nabízí nové možnosti. Posun od jednotlivostí – od konkrétní hmoty a jejích vlastností k uspořádávacím souvislostem umožňuje snáze pochopit celek. Je to až zázračné. I kdyby nebylo kvantové fyziky a teorie IT FROM BIT, tak se dnes setkáváme s ohromným zájmem o zákonitosti uspořádávání, o sítě vztahů, o propojování oborů.  Ani já jsem před svým setkáním s počítačem nevěděla, že musí mít software, jinak by se musel stavět speciální počítač pro každý matematický úkon zvlášť. No jako s pračkou, pokud nemá programátor, umí jen jedno. Dnes ovládám i pár dost obtížných grafických programů a tudíž mohu mluvit s druhou počítačovou generací a ptát se, co z těch paradigma měnících teorií 20. Století se bude hodit do titulku.

V nabídce je -- kvantová fyzika, teorie relativity, kybernetika a informatika, genetika, teorie chaosu a s ní fungování počasí, ekosystémů i ekonomie, disipativní systémy a třeba i psychologie. Kromě toho vznikají obory, které propojují vědění různých oborů a jsou o programových souvislostech - klimatologie. A to vše je prakticky využíváno s mnoha důsledky pro společnost. Společným jmenovatelem všech těch nových objevů je, že se týkají zákonitostí programových vazeb. Není tedy divu, že studenti vesměs nejvíc chápou právě objev existence programové stránky světa.

Co znamená posun od vnímání světa prostřednictvím hmoty a jejích vlastností ke vnímání světa prostřednictvím programových struktur a vlastností uspořádání?

Zjednodušeně se říká, že předchozí paradigma, které se objevuje v osvícenství a vrcholí v 19. století, vidí svět jako hodinový stroj. V 19. století se lidé velmi intenzivně zabývají hmotou, vrcholí náročná řemesla. Dokonalejší průmyslová výroba, umožněná vysokou řemeslnou úrovní, zároveň svou produkcí laciných produktů připravuje jejich zánik. Vzniká vědecký materialismus a už už se zdá, že budou odhalena všechna tajemství fyziky. Je to doba, kdy se vše točí okolo hmoty. Dokázat, že existují duchové, znamená dokázat jejich jemno-hmotnou existenci. Co není hmota nebo energie, neexistuje. Ve středověku ani ve starověku to nebylo až takhle vyhrocené!

Dnes uvědomujeme, že živé tělo je hlavně proces výměny hmoty a informací. Každý z atomů se časem vymění. I ten předpis DNA má v sobě zakódováno mnoho proměn. Zhotovení umělého člověka-stroje Frankensteina zfilmované na počátku 20. století popisuje jeho výrobu jako uskupení hmoty (eventuálně mrtvé tělo), do kterého se pustí elektřina. Táhne se to dodnes. Ti, kdo se zabývají kosmickým vědomím jako hmotnou entitou, předpokládají jeho nosič v temné hmotě a energii vesmíru. Je to jako s duchy v 19. století, aby dokázali, že existují, museli být jemno-hmotní! 

Nová proměna pohledu přináší i jiné vysvětlení duchovnosti - tady není jako nadstavba, ale prazáklad. To přesně odpovídá mým osobním zkušenostem. Tato jakoby rubová strana nabízí protkání souvislostmi, síť vztahů, celostnější pohled, snadno si uvědomíme, že z programové strany jsme staří minimálně jako Život na zemi.

Teď tu místo materialismu stojí něco, co už není idealismus založený na víře. Místo vlastností vázaných na konkrétní materiál tu jsou programové souvislosti. Jde o ohromnou proměnu myšlení, takovou, která se dá srovnat s objevem písma. Ale je potřeba si přiznat, že to tušili již staří Číňané. TAO nebo také jangová sféra zachycující procesy. (Popisuji a ilustruji to na deseti nebeských kmenech.) Ale těžko uvěřit, že to průměrný Číňan chápal. Dnes je jiná situace, pracují s počítači.

I v Evropě jsem narazila na něco moc zajímavého, co by mohlo znamenat, že již před počátkem osvícenství tu dost možná byla představa, jak zachytit tvůrčí proces formou zpětnovazebního schématu (vycházím z velmi zajímavých skript o Chaosu z VŠE). Zabývám se s tím ve své knize „Tvůrčí proces jako živý program v nás“. To, co sleduji je popsání mapy vnitřního světa, vsazení perinatálních matric, tvůrčího procesu a fyzikální dynamiky do jednoho modelu, který kupodivu vypadá jako motor! Jsem přesvědčená, že jde o model Tvůrčího principu vesmíru, který tu byl již dávno… Dnes bychom řekli, že jde o počítání s kvalitami. Model přestal být známý, a přesto tu zůstal. Je skryt v podobě zákonitostí tvůrčího procesu – ty se učí každý, kdo má učit nebo tvořit! Tvoření je základním projevem a cílem Evropské kultury, to Indie ani Čína nemá! Toto by mohlo Evropské myšlení velmi posunout ve vývoji.

Svět pochopitelně má obě stránky! Když pracujete s hmotou, tak vás to vede od uchopování k chápání, můžete se podívat na výsledek své práce, neuplave vám v čase, poučí vás! To už dnes spoustě lidí chybí. Já sama ovládám několik řemesel a nejspíš to velmi výrazně prověřuje moje myšlení.

Ve svém ilustrování fungování světa mám i obrázek „Rozum a Sen “ - viz kniha uvedená výše. Sysifos Rozum dál valí nové a nové teorie, nová paradigmata, ale jazyk snu se vyvíjí mnohovrstevnatě, spojitě, trvá na svých základech, nabaluje další a další vrstvy v mnohočetné provázanosti hlubokých souvislostí. Z hlediska materialismu se sen vykládá velmi neohrabaně, vlastně působí jako nesmysl. Když ho uchopíme jako programovou přírodní záležitost, když si uvědomíme, že psychologie zkoumá naši vnitřní programovou strukturu a dokonce i vazby na tělesno, tak nám to může pomoci. Řeč snu a řeč umění se podobají. Jde o obrazová dějová sdělení. Tato komunikace je nejen vizuální. Zkratky metafor, indukce, analogie, podobenství. Právě tady vidím velikou příležitost pro umění. Snová stránka světa se nafotit, alespoň zatím, nedá.

Když se podíváte na obrázek, tak celkem jednoduše jde o to, aby rozum přestal vytrhávat detaily a dokázal pochopit vazby celku. Stejně se všechny teorie líhnou ve fázi inkubace z hlubokých vrstev, kterými jsme programově napojeni, čili všechny Sysifovy balvany pocházejí z té dolní snové sféry! 

Líbí se mi představa, že dnes lidstvo prožívá svou pubertu. Děti vnímají hmotný svět a síť vztahů zůstává hluboko v intuici. Rozumu se otevírá teprve postupně. „To, co jsme se naučili v mateřské školce“ je velmi důležité a v běžném životě se s tím dá celkem dobře vystačit. Ale pokud máme vztahové problémy a to my máme - dokonce s vlastní planetou, tak je dobré co nejlépe pochopit sítě vztahů. A také, jak se projevují citové deformace lidí na jejich rozumových teoriích.

 

Teorie chaosu a disipativní systémy

Báječný příklad existence programové stránky světa: mezi chaosem a řádem existují disipativní systémy. Viz. Např.: https://www.coaching-experts.cz/?menu=metody&art=disipativni-struktury-oceneno-nobelovou-cenou   - Profesor Ilja Prigogine

Trochu jednodušší je představa zamlženého okna v zimě, na kterém krystalizuje voda. Sluncem povolí a znovu vykrystalizuje do jiných květů. Pokud nepovolí úplně, zůstanou zachována některá krystalizační jádra. Sice na jiném principu, ale podobně se prý chová i naše mysl.

Když jsem o tom slyšela, hned mne napadlo, že se tak dají vysvětlit i tvaroslovné proměny během vývoje lidské kultury, architektonické slohy i proměny výtvarných směrů. Už to tak asi dva roky zkouším vykládat.

Vývojová křivka to také umí vysvětlit, ale přece jen jde o lineární záležitost. 

Když se podíváme na vývoj výtvarných proměn, uvidíme, jak se z první fáze hledání postupně dostává do vrcholné fáze – už i ve starých knihách se používá ustálené slovní spojení „ Sloh vykrystalizoval do čisté formy“! Po vrcholu přichází útlum, vše se znejistí a nastává fáze rozkladu. Mezitím se zformuje a začne narůstat nová společenská proměna.

Teď se nacházíme ve velmi rozpuštěném stavu, přestala platit pravidla, vše je možné. Další taková období najdeme v dějinách. Manýrismus, který se podobá dnešní postmoderně svou zálibou v kuriozitách, v eklektismu (viz název – odvozeno od „bon manière“ malba dle dobrých osvědčených způsobů). Ještě před tím, na konci středověku, to byl „krásný sloh“. Jsou i další taková období, vždy po nich přichází proměna.