Prožívá lidstvo pubertu?
Líbí se mi představa, že dnes lidstvo prožívá svou pubertu. Děti vnímají hmotný svět a zákonitosti sítě vztahů zůstávají hluboko v intuici. Rozumu se tato sféra otevírá teprve postupně. „To, co jsme se naučili v mateřské školce“ je velmi důležité a v běžném životě se s tím dá celkem dobře vystačit. Ale pokud máme vztahové problémy a to my máme - dokonce s vlastní planetou, tak je dobré dospět a co nejlépe pochopit právě sítě vztahů. Na fungování TP se dá ukázat dokonce i to, jak vytržené polopravdy slouží k ovládání davu. Snad i to, kde se bere potřeba ovládat dav. A snad i to, co způsobí, že se lidé nechávají znovu a znovu oblbnout.
Možná opravdu nastal čas pro ohromnou změnu. Zdá se, že rozum zapracoval na nárůstu kapacity vědomí - to je velmi důležité pro pochopení širokých souvislostí. Zdá se, že jsou vytvořeny podmínky pro další krok.
Jako první se odehrála velmi dlouhá, pouze instinktivní část rozvoje, pak podstatně kratší část s občasnými epizodami až nepřiměřeného obdivu k rozumu, proložená epizodami jeho potlačování. Dnes máme teď třetí možnost. Propojit vědomou část s instinktivní a tím i se vším mimo vědomým. Jedincům se to daří už od starověku, ale je jich málo. Ti ostatní se jim to často snažili zatrhnout. Je a není to těžké, ale už se ví, jak na to, známe spoustu cest.
Konzum tomu samozřejmě velice brání, ale to umělé zdržování, bránění vývoji tu bylo vždy. Najdete ho v přijímání poznání. Vzpomeňte, jak bylo složité přijmout fakt, že Země je kulatá a že se otáčí okolo slunce! Vyrovnat se s Darwinovou teorií! Dosáhnout svobodu a rovnoprávnost ve vztazích vrchnosti a poddaných, nebo mužů a žen. Mnohokrát se bránilo pokroku ve víře. Za to, co vám tu chci předvést, se i upalovalo! A přesto nejde o žádnou magii, většinou si vystačím s banální realitou.
Můžeme ve vývoji společnosti najít paralelu s vývojem jedince? Objevíme v historii dětské projevy, dětská vysvětlení světa? Snad se to dá srovnat. První lidské období je instinktivní, potom jsme do určitého věku více vázáni na hmotnou část světa a míra abstrakce musí teprve narůst. Naučit se gramatiku jazyka na základní škole je fakt těžké.
Znamená hektické chování dneška, že lidstvo prožívá pubertu? Znejistění téměř všeho a hledání nového, jiného za každou cenu. Nebo je to dáno jen velikou proměnou paradigmatu, která ještě stále nedozrála? Která teprve začíná přinášet proměnu chování k planetě. Pokrok v myšlení i ve schopnosti ovládat přírodu tu je, prostě se víc ví, víc umí, víc může! Má to mnoho stinných stránek, spoustu skrytých nebezpečí, které poškozují zdraví. Puberta je taková! Jde o to jak ji dokázat ve zdraví přežít.
Další typickou shodou s osobním vývojem je to, že vztahy mezi dívkami a chlapci se také proměňují v závislosti na věku. A určitě platí, že vývoj v různých společnostech probíhá nerovnoměrně, záleží, jaká jsou nastavena pravidla. Na hře „Labyrinty osudů“ – je sestavena podle Tvůrčího procesu a jeho fází, kterou si zde lze stáhnout, se tato nerovnoměrnost vývoje dá dokonce pomocí nastavení výchozích podmínek vyzkoušet! Je to samozřejmě obecné. Ale umím si představit, že na podobném principu by mohla vzniknout počítačová modelace konkrétních vztahů. Koneckonců tato programová struktura má v sobě zpětné vazby!
Potřeba vyniknout, něco po sobě zanechat se dá realizovat i s velikou citlivostí pro přírodu! Asi ne dost efektivně, hlavně se musí hodně umět a kdo z těch ziskuchtivých by se s tím zdržoval. Tam, kde je potřeba vyniknout směrována k ovládnutí, k manipulaci mocí i mamonem, tam přináší zkázu. Ve jménu bohatství se ničí příroda i lidé. Celé národy, mírumilovné přírodní kultury podlehly touze po moci a penězích, a přikrylo se to jménem křesťanství.
Co nového si do života nese nastupující generace? Stížnost typu: „říkají, že toho neumíme tolik jako vaše generace, co si o tom myslíte?“ Moje odpověď: „To říkali i nám, že když už se neučíme řečtinu a latiny máme málo, takže toho nevíme tolik! Vaše generace ale vyrůstá s úžasnou znalostí programové sféry. Vnímání skrze hmotu už není jediné. Je objevováno uchopování procesů, jste vybaveni uvědomovat si programové uspořádání podstatně lépe, než my. Na tom se dá skvěle stavět!“ Ale fakt je i to, že nás učili přece jen o trochu víc pracovat rukama, alespoň na základní škole.
Prožíváme tvoření, i když nevíme, kam nás to táhne. Tušíme?